Architektonická stratigrafie

Carrer de Cúndaro je neobyčejně strmá schodovitá ulička, v jejímž zdivu se doslova otiskl fyzický dopad vyhnání Židů z roku 1492. Tato ulička, v historických pramenech uváděná jako Carrer d'en Bosqui nebo Carrer de l'Ardiaca, byla domovem mnoha židovských rodin až do chvíle, kdy král Ferdinand II. a královna Isabela I. vydali edikt o vyhnání. Po nuceném odchodu komunity přerozdělily královské a církevní úřady tyto nemovitosti křesťanským majitelům, katedrálním kanovníkům a místním řemeslníkům. Pozornější pohled na zdi podél ulice Carrer de Cúndaro odhaluje zřetelné stavební zásahy. Původně samostatná židovská obydlí byla probourána, propojena nebo naopak zazděna, aby tak vznikla větší novověká rodinná sídla a církevní kanceláře. Nepravidelné dveřní překlady a napojované zdivo jsou přímým důkazem rozsáhlých stavebních úprav po odchodu Židů.