Emancipace, zrada a skladiště uloupeného dědictví

Tato monumentální synagoga ze žlutošedých cihel, postavená v přísném syrsko-románském stylu, odráží hlubokou občanskou integraci terstské židovské komunity. Vysvěcena byla v červnu 1912 podle návrhu architektů Ruggera a Arduina Berlamových a nahradila čtyři menší, nenápadné synagogy ukryté ve starém ghettu. Tato monumentální viditelnost vzešla z habsburského osvícenství: patenty Marie Terezie z roku 1771 a toleranční patenty Josefa II. přiznaly Židům občanská práva, což do města přilákalo obchodníky, finančníky a spisovatele, kteří se brzy zařadili mezi intelektuální a hospodářskou elitu. Mnozí terstští Židé se z upřímné kulturní spřízněnosti hlásili k italskému iredentismu a někteří dokonce podporovali rané fašistické hnutí. Režim se jim za tuto loajalitu odvděčil bezohlednou zradou. V roce 1938 připravily rasové zákony zdejší téměř šestitisícovou komunitu o občanství i živobytí. V roce 1942 fašistické bojůvky interiér vyplenily a za nacistické okupace se svatyně proměnila v chladné třídicí depo pro uloupené židovské knihovny a umělecká díla. Přežilo pouze rituální stříbro, ukryté v tajné dvojité stěně.