Asymetrická syntéza na hradním vrchu

Všimněte si architektonické neobratnosti této fasády. Katedrála svatého Justa nevznikla podle jediného uceleného plánu; je to důmyslný středověký kompozit. Mezi lety 1302 a 1320 zdejší komuna fyzicky spojila dvě paralelní raně křesťanské baziliky – jednu zasvěcenou Panně Marii a druhou patronovi města, mučedníku Justovi. Stavitelé vybourali jejich přilehlé boční lodě a vzniklý centrální prostor překlenuli společnou asymetrickou střechou. Podívejte se pozorně na patu zvonice. Přímo do zdiva ze 14. století jsou zasazeny klasické římské pohřební stély, vytesané reliéfy a zachráněné spolie. Dlouho předtím, než režimy 20. století zneužily odkaz starověkého Říma k ospravedlnění totalitní expanze, vstřebávalo středověké město antické kameny jako surovinu k ukotvení vlastní lokální autonomie. Zde nahoře na větrem ošlehaném návrší se občanská identita zformovala doslova kanibalizací dřívějších ruin, aby mohla vzniknout svatyně dostatečně prostorná pro sjednocení roztříštěné komunity.